Zlaté nugety

Činnosti jako rýžování zlata a zlatokopectví vyžadují extrémní časovou investici a výsledek je zpravidla neúměrný námaze. Když se proto raritně podaří nalézt zlatý valoun, prostorově výrazný útvar nepravidelného tvaru, je to vlastně zázrak. Valouny znají Rusové a okolní národy pod názvem samorodky. V anglicky mluvících zemích pro ně mají označení „nuggets“. Termín nugety si od politického převratu v roce 1989 začínáme čím dál víc osvojovat také my.

Austrálie, Aljaška a Kalifornie mají na zlaté nugety od nepaměti de facto monopol. Ještě dnes se dějí podivuhodné věci: Amatérský zlatokop našel 16. ledna 2013 nedaleko australského města Ballarat asi šedesát centimetrů pod zemí zlatý nuget, jehož hmotnost přesahovala pět kilogramů. Hodnotu tohoto valounku ve tvaru písmene Y znalci vyčíslili na šest milionů korun. „Máme přes 160 let po zlaté horečce a v Ballaratu se stále dají najít takové nugety. Je to něco neslýchaného,“ řekl šťastný nálezce. Zlatokopové tak evidentně mají naději i dnes.

Pro úplnost je ještě dlužno dodat, že Austrálie poskytuje i jiná bohatství – vedle zlata a železné rudy je významným producentem bauxitu, olova, zinku, manganu, uranu, stříbra, mědi, wolframu, niklu, kobaltu, zirkonu, rutilu a ilmenitu. Světová významná jsou také naleziště opálů.

Podívejme se nyní zpátky do historie zlatých objevů: Dosud největší nalezený nuget, jehož hmotnost činila 71,018 kg a rozdíl nejvzdálenějších bodů měřil 61 cm, mnozí nazývali dokonce masivem. V Moliagulu, menší černošské čtvrti v jihovýchodním australském státě Victoria, jej 5. února 1869 – jen necelé tři centimetry pod povrchem – nalezli zlatokopové z Cornwallu John Deason a Richard Oats. O zprávě se hovořilo v širokém okolí, v tisku se poprvé objevila 1. března, a to konkrétně v periodiku The Illustrated Australian News for Home Reader. Informaci následně přejala další periodika, ovšem údaje byly pozměněné – uváděly se alespoň zanedbatelné změny v hmotnosti a rozměrech. Dnes víme, že šlo o tehdejší běžnou novinářskou praxi, která měla svědčit o autentičnosti zprávy a zabránit podezření z kopírování.

Odkazu Johna Deasona se dlouhodobě věnuje jeho pravnučka, novinářka Denise Deason. Publikačním výsledkem jejího bádání je kniha Welcome, Stranger : The Amazing True Story of One Man's Legendary Search for Gold - At All Costs z roku 2005. Denise vzpomíná na pradědečka jako na muže, jenž 5. únorem 1869 konečně přiměl štěstěnu, aby se na jeho rodinu usmála. Denise totiž odmala slýchala historky o tom, že pradědečka před zázračným objevem stálo hodně dřiny a úsilí zajistit rodině alespoň základní potřeby.

Faktem je, že nuget tehdy neznamenal takovou ekonomickou bombu, jaké by se rovnal dnes. Hodnota se počítala pouze na hmotnost zlata, nekladl se důraz na jedinečnost nálezu. Masivní nuget byl nakonec roztaven, přesto ale dovedl rodinám nálezců zajistit spokojený život. Zlatokopova pravnučka ovšem dodává, že John si peněz příliš neužil. Část získaného obnosu utratil ve farmaření, část investoval do dalších cest za zlatem. Podle Denise ale pradědeček nebyl typem člověka, který by promrhaných peněz litoval: „Když jej v roce 1915 pohřbili, byl stejně chudý, jako když s objevy zlata začínal. Ale měl ze sebe – jako z nálezce největšího zlatého nugetu – lepší pocit, než by mu kdy mohla poskytnout sebevětší hromada peněz.“

Michaela Kašičková