undefinedLondýn byl vždy centrem světového obchodu se zlatem. Dlouhodobě se zde soustřeďovaly tři čtvrtiny světového obchodu s tímto drahým kovem, takže úspěch Londýnské burzy (London Stock Exchange, LSE), byl vlastně předurčený okolnostmi a místem. Mezi nejdůležitější segmenty londýnského burzovního trhu patří trhy britských a irských akcií, trhy zahraničních akcií, péče o vládní a jiné dluhopisy, depozitní certifikáty, opce, alternativních investice a primární i alternativní trh.

Historie Londýnské burzy – ačkoliv ve značně odlišné podobě – dosahuje do 17. století, kdy měla podobu burzovního obchodu v kavárnách londýnského City. V roce 1773 se z jedné z nich, Jonathanovy kavárny, stala burza, která byla ale oficiálně jmenovaná až roku 1802. Následně se pohyby na burzovním trhu uskutečňovaly prostřednictvím federace jednotlivých regionálních burz. Další zastávkou mezi Jonathanovou kavárnou a současnou institucí byla International Stock Exchange, seskupení sedmi burz Velké Británie, Severního Irska a Irské republiky a také nahrazení činnosti regionálních burz reprezentacemi Londýnské burzy. Pak už vznikla burza London Stock Exchange. Od roku 1919 se zde stanovovala cena zlata. (S výjimkou let 1939 a 1954, kdy obchod se zlatem kvůli válečné a poválečné situaci neprobíhal.) Každodenního zasedání v bance NM Rothschild se účastnilo pět obchodníků se zlatem a představitel britské centrální banky Bank of England. Původními účastníky licitací byly vedle NM Rothschild (se „zlatým obchodem“ na londýnském trhu skončil už před jedenácti lety) také banky Mocatta & Goldsmid, Sharps Pixley, Samuel Montagu a Johnson Matthey Bankers.

Jednání, zasedání a závěrečná ustanovení dlouho respektovala úctu k tradici a probíhala „staromilsky“, tak jako v první čtvrtině dvacátého století. To se ale nedávno změnilo. Kroužek elitní skupiny bankéřů rozetnula snaha po širší světové kooperaci a síla moderních technologií. Takže zatímco do 19. března 2015 nesly osud ceny zlata na svých bedrech čtyři banky (Barclays, HSBC, Société Générale a Scotiabank prostřednictvím dcery Scotia-Mocatta), následující den k nim přibyla také švýcarská UBS. V očekávání je nyní nominace šestého člena. Do budoucna by se na stanovení ceny mělo podílet několik bank z Číny. Nový systém dále slibuje možnost aktualizovat ceny každých 45 sekund, nikoliv jen dvakrát denně.

Nabízí se také otázka, jestli i přes modernizaci a kooperaci s úspěšnými bankami neztratí LSE brzy svůj monopol. Mocným konkurentem je Šanghaj (Shanghai Gold Exchange, SGE). Finanční expert a ředitel skupiny společností ALOR tvrdí: „Rozhodnutí Šanghajské zlaté burzy umožní zakotvit burzovní nabídku ceny, která vznikne v důsledku obchodů v Číně. Rozdíl mezi touto cenou a zlatým fixingem nebude nejspíš žádný, anebo jen nepatrný.“

Bude lokálně omezený plán překonán….? Existence nezávislé burzovní nabídky každopádně umožnuje, aby obchody na Šanghajské burze byly odlišné (byť „nepatrně“) od Gold fixing. Čínská vláda dále podniká kroky pro zvýšení participace na trhu se zlatem. Otevření se světu by na čínskou burzu mohlo přilákat vlivné investory.

Michaela Kašičková