undefinedPrvní polovina třicátých let minulého století se ve Spojených státech amerických nesla ve znamení velkých událostí: stále rezonující hospodářská krize, sociální bouře nezaměstnaných, konfiskace zlata, ozdravná hospodářská opatření Franklina D. Roosevelta, v neposlední řadě stavba přehrady Hoover Dam (někdy též Boulder Dam), pojmenované po prezidentu Hooverovi. Zřejmě budete vědět, že jde o betonovou přehradu klenbovitého typu postavenou na řece Colorado, na hranici Arizony a Nevady. Poskytuje elektrickou energii pro tři státy – vedle Nevady a Arizony elektřinou zásobuje i Kalifornii. Než se Colorado dostane k přehradě, protéká údolím Grand Canynon. Toto místo bývalo v dobách zlaté horečky rájem zlatokopů.

Pojďme k číselným údajům: V roce 1928 schválil Kongres náklady na stavbu a v roce 1931 se začalo stavět. Projekt obsahoval i plán postavit v sousedství přehrady městečko Boulder City, protože bylo třeba zaměstnat a „zabydlet“ enormní počet lidí. Stavební práce trvaly od 20. 4. 1931 do 1. 5. 1936. První sezónu strávili dělníci ještě ve stanech, později byly postavené obytné domy. Cena stavby přehrady tehdy činila 49 milionů amerických dolarů. (V roce 1936 byla cena 1 trojské unce zlata 35 amerických dolarů.) Kdyby se takto rozsáhlá a nákladná stavba dokončila nyní, celková částka by dosáhla téměř 680 milionů dolarů. Výška 221,4 m činí z Hoover Dam druhou největší přehradu ve Státech. Šířka přehrady je 379,2 m, u základů pak 200 m. První elektřinu vyrobily generátory 26. října 1936. V roce 1961 byly při modernizaci elektrárny přidány další turbíny a v současnosti jich pracuje 17 o maximální kapacitě 2074 MW.

undefinedStojí za zmínku, že v „zaměstnaneckém městečku“ panovala prohibice, dále byly zakázány hazardní hry a prostituce. Také přímo na stavbě platily přísné regule. Lidé si vesměs nestěžovali. Práci zde našlo 21 000 dělníků vděčných za to, že i v době hospodářské krize mohou živit a šatit rodinu. Hoover Dam vlastně lze označit za moderní hladovou zeď. Vláda tedy jen nerada připouštěla, že během příprav a následně v průběhu stavebních prací zemřelo přes sto lidí. První obětí přehrady byl J. G. Tierney, který se utopil v roce 1922 při hledání ideálního místa. Přehradu Hoover Dam zpopularizovala filmová díla: Stěžejní roli sehrála ve snímcích Transformers nebo Jen blázni spěchají. Fanoušci počítačových her si zase určitě vzpomenou na hru Fallout - New Vegas.

Hooverova přehrada má lví podíl na skutečnosti, že Nevada je dlouhodobě migračně nejatraktivnějším státem Spojených států amerických. Už začátkem třicátých let zde vláda přijala zákony, které legalizovaly hazardní hry a prostituci a minimalizovaly zákonné požadavky pro svatby a rozvody. To vedlo k přílivu investic z ostatních oblastí Států. V okolí Las Vegas na jihu a Rena na západě vyrostla v malebných oblastech řada středisek nabízejících luxusní hotely, eskortní služby, divoký noční život a kasina. Následný boom cestovního ruchu kolem Las Vegas a Rena přinesl okamžitou prosperitu. Liduprázdné vnitrozemí bylo zase důmyslně využito pro výstavbu vojenských objektů. Souběžně byl tradiční průmysl podpořen elektrickou energií z přehrady Hoover a objevem nalezišť nerostů.

undefinedPole dokumentárního seriálu Život po lidech (Spojené státy americké, v originálu Life After People), jenž rozvíjel hypotetickou otázku, co by se dělo s planetou po zániku lidstva, je Hooverova přehrada výhradním kandidátem na elektrárnu schopnou pracovat nejdéle na světě bez pomoci člověka. Experti souhlasně tvrdí, že by šlo o roky, možná desetiletí.

Michaela Kašičková