Charakterové rysy Adolfa Hitlera se projevily – jakkoliv to ve srovnání s množstvím lidských životů, jež má na svědomí, vyznívá jako nepodstatné – také machinacemi v oblasti financí a zlata. Začalo to hned poté, co se stal v roce 1934 říšským kancléřem. Příběh nejspíš znáte: Výše reparací z první světové války byla v roce 1929 snížena z 269 (pro ilustraci 96 tisíc tun zlata) na 112 miliard zlatých marek.

Německem koncem dvacátých let vanula euforie ze snížení dluhu a Hitler popadl příležitost za pačesy; přišel s příslibem, že jeho politika zaručí rychlou bezdlužnost Německa. A lidé znovu jásali. Semena nacistických „květů zla“ byla zaseta. Když se ovšem v roce 1934 stanul v čele „Třetí říše“, závazky se mu jaksi vykouřily z hlavy.

Neméně známá je pak podlá finanční operace, iniciovaná právě Führerem. Nenasytný vůdce požádal Británii o transakci zlata z Basileje do Německa. Britská vláda vyhověla a v březnu 1939 bylo zlato, které mělo tehdy hodnotu přes 5,5 milionů liber, přesunuto z účtu Národní banky československé do basilejské Banky pro mezinárodní vypořádání (BIS), na účet vedený jménem Německé říšské banky. Omluvou za zradu Angličanů byla mimo jiné Churchillova slova, že přesun českého zlata byl „druhým Mnichovem“.

Zlatý poklad mizí aneb Suma sumárum…

Mnichovem vlastně enormní úniky zlata začaly. Před Mnichovskou dohodou (29. září 1938 dojednána, čtyřmi zástupci podepsána 30. září, krátce po půlnoci) měla naše země v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. Necelých 15 tun jsme ztratili po obsazení pohraničí, dalších přibližně 6 tun, včetně velmi vzácné sbírky zlatých mincí, odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v letech 1939 a 1940. Přes 26 tun si přivlastnili Britové za to, že naši vojáci bojovali i za jejich stát. (Jak příznačný je podtitul knihy Stanislava Motla!) Šlo o jakousi kompenzaci za výzbroj našich vojáků a letců. Téměř 24 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji. O další položky v pokladu jsme pak přicházeli v dalších letech a dekádách.

undefined

Obr. 1: Solný důl Merkers - jeden z úkrytů uloupeného zlata

„Nakupujeme jenom u Árijců!“

Zpět ale k výčtu Hitlerových ataků na tehdejší – nejen československou – ekonomiku. Arizace byla v první řadě bestiálně nehumánním a neetickým procesem, kromě toho i surovým kopancem do hospodářství. Vyloučení Židů z účasti na německé ekonomice bylo podmíněno zabavováním jejich majetku, zlata nevyjímaje. Další podmínkou úspěšné arizace byla ignorace obchodníků a řemeslníků židovského původu. Pokud nenastal bankrot dílen a provozoven automaticky, byli Židé podrobeni kontinuálnímu teroru. Podnikání tehdy neukončily jen odolné povahy.

Následující tyranie se zavedeného principu držela, ale byla už nařízena exekutivně: Od 1. ledna 1938 bylo Židům v Německu zákonem zakázáno podnikat v obchodu, ve výrobě, stejně tak v oblasti nabídky služeb. Následně byly jejich podniky převedeny pod nucenou správu osob nežidovského původu. Správce pak buď podnik dovedl k likvidaci, což byl způsob, jak se místní nežidovští podnikatelé zbavili konkurence v oboru, nebo zařídil jeho odprodej do vlastnictví Árijce.

V okupovaných zemích, zejména Československu a Polsku, byla arizace navíc nástrojem germanizace místního hospodářství, kdy podniky, v nichž měli Židé byť menšinový podíl, byly převáděny do německé správy a posléze do vlastnictví Němců, popřípadě osobám s jiným občanstvím, zato fanaticky oddaným nacistické ideologii.

Co se zatím dělo v exilu?

Po přijetí mnichovského diktátu 5. října 1938 Edvard Beneš abdikoval a 22. října 1938 odletěl do Velké Británie, později odcestoval do Spojených států amerických. Po okupaci Československa a vyhlášení Slovenského státu v březnu 1939 opět přesídlil do Velké Británie. Z Londýna zaslal vládám hlavních světových mocností protest proti německé okupaci Čech a Moravy. Brzy se stal vůdčí osobností, ale exilová vláda si horko těžko budovala místo na slunci. Vlastně její existenci britská vláda vůbec nepřála. Pomohl až Churchill. Československá exilová vláda byla Velkou Británií prozatímně uznána v červenci 1940, plného uznání Beneš dosáhl až o rok později.

undefined

Obr. 2: Prezident Beneš s československými letci

Hitler zas a znova

Druhá světová válka je ustavičně recyklované, ale těžko vyčerpatelné téma. Třeba právě k tématům Hitler a zlato nebo Hitler a peníze bylo napsáno mnoho. Depresivní – ale pro českou kolektivní paměť a národní soudržnost důležité – vzpomínky na německého diktátora nabízí vedle několika akademických nebo populárně naučných publikací třeba monografie Stanislava Motla - Kam zmizel zlatý poklad republiky: O tom, jak jsme museli spojencům platit za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi (2003, druhé vydání 2007). Kniha psaná formou dynamické reportáže demonstruje, že Motl je výtečný novinář. Za zmínku rozhodně stojí i Hitlerovy peníze: Z chudého malíře miliardářem Wulfa Schwarzwällera (2001, český překlad Marie Goldmannová).

Michaela Kašičková