Doly krále Šalamouna

Král Šalamoun vládl ve staré Judei přibližně v letech 970 až 931 před naším letopočtem. Podle legend byly doly krále Šalamouna zdrojem jeho nesmírného bohatství a nacházely se v bájné zemi Ofir. Dnes se již můžeme jen domnívat, kde se tato bájná země nacházela. Některé pověsti uvádějí, že ležela někde na jihovýchodě Afriky, podle jiných se zase traduje, že se nacházela mezi Mekkou a Medínou, které jsou považovány za kolébku islámu. Místní obyvatelé přistupují k těmto pověstem velmi opatrně a s respektem. Stará legenda totiž praví, že ten, kdo tajemný Ofir objeví, stane se nejbohatším a zároveň nejprokletějším člověkem na světě...

Zlato je v biblických textech zmiňováno mnohokrát. Tyto příběhy vypráví, kterak se Izraelité klaněli na poušti ke zlatému teleti a jak byli za toto uctívání falešného boha ztrestáni. V Matoušově evangeliu se zase můžeme dočíst, jak tři mudrcové z Východu spatřili vycházející hvězdu, uvěřili v její poselství a vydali se jejím směrem, aby se poklonili Marii a jejímu narozenému děťátku. Přinášeli mu tři vzácné dary – myrhu, kadidlo a zlato. Myrha a kadidlo jsou dvě velmi vzácné ingredience, obsahující léčivé látky, zlato tu je pak vnímáno jako symbol moci a bohatství nejen světského, ale i božského. Další biblické texty praví, že zlato je dílem stvořitele a jako takové je lidem svěřeno k užívání. Vztah Izraelitů ke zlatu byl tedy nepochybně velmi úzce spjat i s vírou a biblickými příběhy. Už Abrahám, který vyšel na cestu do země zaslíbené vlastnil stáda, zlato i stříbro a také archa úmluvy, do které Izraelité ukládali desky desatera, byla obložena zlatými pláty. Také zlato a stříbro jako kořist, které se zmocnili v bojích během své cesty do země zaslíbené, se přidávalo k Hospodinovu pokladu, který se později stal základem pro stavbu Šalamounova chrámu v Jeruzalémě.

Pojďme se však vrátit k bájným dolům krále Šalamouna. Už za vlády krále Davida bylo zlato těženo z ofírských dolů a přiváženo do Izraele na stavbu Jehovova chrámu v Jeruzalémě. Po Davidovi přivážel zlato i jeho syn, král Šalamoun, proslulý svou moudrostí. Možná proto tyto doly byly pojmenovány právě po něm, jako doly Šalamounovy. V bibli se praví, že moudrý král Šalamoun nechal postavit u Ecjon-geberu u Rudého moře flotilu lodí, které zlato z Ofiru přivážely. Odtud lodě odjížděly i do vzdálenějších lokalit, například do vzdálenějších míst na pobřeží Afriky, nebo i do Indie.

 Obr. 2: Replika Archy úmluvy

O tom, že Šalamounovy doly nemusí být jen pouhou legendou, napsal egyptolog Kenneth A. Kitchen: „Ofir jako takový není žádným mýtem. Na jednom hebrejském ostrakonu (hliněném střepu), který možná pochází až z osmého století před naší letopočtem, je čitelně uveden krátký hebrejský nápis: ,Ofirské zlato pro Bet-choron – 30 šekelů‘. Ofir je zde popsán jako konkrétní zdroj zlata, stejně jako se v egyptských textech objevuje pojem ,amauské zlato‘, ,puntské zlato‘ nebo ,kušské zlato‘ – přičemž ve všech případech se jednalo o zlato, jehož název byl odvozen od zmíněné země nebo označoval druh či kvalitu, které byly pro danou zemi typické.“

Šalamoun a královna ze Sáby

Roku 1552 vydal portugalský historik Joao de Barros knihu, v níž popisuje bohatá zlatá pole a velké budovy na jihovýchodě Afriky, jež prý místní obyvatelé zbudovali bez použití malty a jimž říkají simbaoe. O padesát let později po něm napsal portugalský misionář Jolo dos Samos, že někteří místní Afričané věří, že tyto stavby jsou zřícené zlaté doly krále Šalamouna, nebo zbytky paláce královny ze Sáby.

Kdo byl vlastně královna ze Sáby a jaký byl její vztah k nejmoudřejšímu králi všech dob? Opět existuje mnoho mýtů i biblických záznamů, které se však v mnoha podrobnostech liší. Království této krásné vládkyně údajně leželo někde mezi Etiopií a Jemenem. Osoba této královny je zmiňována ve Starém i Novém zákoně, v koránu a především v etiopských legendách – v etiopské národní sáze Právo Králů je pojmenovaná jako královna Makeda.

Obr. 3: Král Šalamoun a přijímá královnu ze Sáby

Existence této osoby zůstává otevřena, neboť nikdy nebyla doložena žádnými vědeckými či archeologickými důkazy. Proto také dává prostor pro mnoho spekulací a vzniku nejrůznějších legend. Nejromantičtější je nespíš ta, ve které se královna ze Sáby vydává na návštěvu k samotnému králi Šalamounovi, o jehož moudrosti se povídalo široko daleko. Vezla mu jako dar spoustu drahých kamenů, kadidla a především několik tun zlata. Makeda byla uchvácena Šalamounovou moudrostí a on zase její krásou a velkorysými dary. Legenda praví, že se tito dva lidé do sebe zamilovali, ale pro rozdílnost obou náboženství se nikdy nevzali. Některé prameny hovoří i o tom, že svoji lásku zpečetili nemanželským potomkem, vládcem Menelikem I., který se později stal prvním etiopským císařem. Ať je tato legenda pravdivá, nebo ne, ukazuje se, že zlato bylo v dobách před naším letopočtem velmi cennou komoditou...

Archeologické výzkumy a vykopávky

Tajemství ofirských dolů láká dobrodruhy i archeology od nepaměti. Bylo realizováno mnoho archeologických průzkumů, jejichž závěry se často liší a je otázkou, zda jsou pro historii přínosem, či nikoliv. Někteří vědci či badatelé dokonce prohlašují, že v ofirských dolech se ve skutečnosti netěžilo zlato, ale měď a také informace o lokalitě těchto legendárních dolů se notně rozcházejí. Bible, která je jinak velmi štědrá na podrobnosti, však zeměpisnou polohu tohoto místa neuvádí. Jako nejpravděpodobnější se však jeví několik historických výprav, které byly podniknuty za účelem objasnění této starověké záhady.

V roce 1931 žil v Saudské Arábii americký báňský inženýr, K.S.Twichell. Zdejší kočovníci mu ukázali místo Mahd az-Zaháb, což přeložil jako kolébky zlata. Objevil zde dávno zasypané šachty, které ho překvapily svými rozměry, což popsal ve své zprávě a tím to také skončilo. V letech 1939 – 1954 tu však byla znovu objevena těžba zlata i stříbra, ovšem v malém měřítku, takže je pravděpodobné, že se tu kdysi v dávné historii mohlo těžit i zlato. Rovněž se ukázalo, že svahy všech pahorků Mahd az-Zahábu jsou doslova posety tisíci kamenných kladiv všech rozměrů a množstvím rozbitých primitivních důlních zařízení. Také prý touto oblastí vedla již v dávnověku obchodní stezka, kterou mohl král Šalamoun velmi dobře využívat.

Další podrobnější výzkumy přišly až v roce 1974, kdy zahájilo Ředitelství pro užitkové nerosty Saúdské Arábie spolu s Geologickou správou USA důkladný geologický průzkum. Když nakonec tento průzkum skončil, oznámil geolog Robert U. Lewis, že získané údaje potvrzují, místní doly byly velmi bohaté na zlato a mohly tak být zdrojem legendy o zemi Ofir.

Jako nejpřesvědčivější důkaz se však jeví množství vytěžené hlušiny. V bibli je uvedeno, že z těchto dolů získali králové Šalamoun a Hiram po dobu své vlády asi 1086 talentů zlata, což se rovná asi 31 tunám zlata. Vzhledem k množství hlušiny, která v těchto místech zůstala po starověkých hornících, tak můžeme doufat, že v těchto místech skutečně mohly existovat legendární ofirské doly – zdroj bohatství izraelských králů.

Jitka Závodná